5. LIDÉ KOLEM SVĚTLA |
![]() |
Thomas Alva EDISON (1847 - 1931) Slavný americký vynálezce a podnikatel, průkopník všestranného využití elektrické energie. Se svými četnými spolupracovníky získal asi 1300 patentů. K nejvýznamnějším vynálezům patří mj.: psací stroj (1871), uhlíkový reostat (1876), fonograf (1877), mikrofon (1878), žárovka (1879), dynamo (1881), pojistka (1885), akumulátor (1900), elektromobil (1902) ... |
Albert EINSTEIN (1879 - 1955) Jeden z nevýznačnějších fyziků všech dob. Po nástupu nacismu se zřekl svého německého občanství a emigroval v roce 1933 do USA, kde žil až do smrti. Byl profesorem teoretické fyziky na řadě univerzit, mj. i v Praze v letech 1911-12. Vypracoval speciální (1905) a obecnou (1916) teorii relativity. Zabýval se kvantovou teorií, kterou dále zdokonalil a jejíž pomocí vysvětlil např. fotoelektrický jev. Významné jsou také jeho práce ze statistické fyziky. |
![]() |
![]() |
Jean Bernard Léon FOUCAULT (1819 - 1868) Francouzský fyzik, člen Francouzské Akademie věd a Královské společnosti v Londýně. Pomocí kyvadla podal první přímý důkaz o rotaci Země (Foucaultovo kyvadlo). Zabýval se elektromagnetickou indukcí a objevil tzv. vířivé proudy. Velmi přesně změřil rychlost světla. |
Joseph von FRAUNHOFER (1787 - 1826) Německý fyzik, který ze zabýval především optikou. Nalezl a vysvětlil původ tmavých čar ve slunečním spektru (1814). Dokázal, že světlo se nešíří pouze přímočaře, ale může docházet i k ohybu světla například na optické mřížce. Tento objev přispěl k lepšímu pochopení podstaty světla. |
![]() |
![]() |
Augustin Jean FRESNEL (1788 - 1827) Francouzský fyzik, člen Francouzské Akademie věd a Královské společnosti v Londýně. Zakladatel vlnové teorie světla, dokázal, že světlo je příčné vlnění. Studoval interferenci, polarizaci a dvojlom světla. Fresnelovy ohybové jevy vznikají při průchodu světla malým otvorem, štěrbinou nebo kolem hrany. |
Galileo GALILEI (1564 - 1642) Italský fyzik, matematik a astronom, původním vzděláním lékař. Svým dílem položil základy moderní přírodovědy. Zkonstruoval jeden z prvních dalekohledů (1609), kterým objevil krátery na Měsíci, sluneční skvrny a měsíce Jupitera. Matematicky formuloval některé zákony mechaniky. Obhajoval Koperníkovu představu, že Země obíhá kolem Slunce a byl za své "kacířské" názory pronásledován římskokatolickou církví. |
![]() |
![]() |
Christian HUYGENS (1629 - 1695) Nizozemský fyzik a matematik, člen Královské společnosti v Londýně a Francouzské Akademie věd. Vyslovil názor, že světlo je mechanické vlnění (Huygensův princip), zkonstruoval kyvadlové hodiny, sestrojil dalekohled, kterým objevil Saturnův měsíc Titan (1655). Zabýval se také geometrií a je pokládán za zakladatele počtu pravděpodobnosti. |
Johannes KEPLER (1571 - 1630) Německý astronom, zastánce heliocentrické soustavy. Od roku 1600 působil v Praze na dvoře císaře Rufolfa II. Zkonstruoval astronomický dalekohled a na základě pozorování svého předchůdce Tycho de Brahe a vlastních měření formuloval zákony pohybu planet kolem Slunce. Jeho výsledků použil I. Newton při výkladu gravitace. |
![]() |
![]() |
František KŘIŽÍK (1847 - 1941) Český elektrotechnik, vynálezce a podnikatel. Zasloužil se o rozvoj českého elektrotechnického průmyslu. Světové ocenění (zlatá medaile na světové výstavě v Paříži r. 1880) získal jeho vynález samočinného regulátoru obloukové lampy. Roku 1891 vybudoval první tramvajovou trať v Praze a postavil na pražském výstavišti tzv. Křižíkovu fontánu osvětlenou obloukovými lampami, postavil také naši první elektrifikovanou železniční trať Tábor - Bechyně (1902). |
Johannes Marcus MARCI de Cronland (1595 - 1667) Český přírodovědec a pražský profesor lékařství Jan Marek Marků z Cronlandu, který pracoval v různých oborech fyziky, zabýval se například pružným a nepružným rázem těles. Už v roce 1648, tedy 24 let před Newtonem, objevil a popsal rozklad světla hranolem. Světlo považoval, stejně jako Huygens a Hook, za vlnění. |
![]() |
![]() |
James Clerk MAXWELL (1831 - 1879) Britský fyzik, člen Královské společnosti v Londýně. Matematicky zpracoval Faradayovy zákony elektřiny a magnetismu a vytvořil teorii elektromagnetického pole. Maxwellovy rovnice popisují všechny jevy klasické elektrodynamiky, optiky a tepelného záření. Na základě teorie elektromagnetického pole předpověděl existenci elektromagnetických vln, které se šíří stejnou rychlostí jako světlo. Vytvořil teorii světla jako elektromagnetického záření. |
Albert Abraham MICHELSON (1852 - 1931) Americký fyzik německého původu, člen řady světových vědeckých institucí. Zabýval se výzkumem vlastností světla, konstrukcí optických přístrojů a spektroskopií. Pro vznik teorie relativity měla velký význam Michelsonova měření rychlosti světla, při nichž zjistil, že rychlost světla nezávisí na pohybu zdroje nebo pozorovatele. |
![]() |
![]() |
sir Isaac NEWTON (1643 - 1727) Britský matematik, fyzik a astronom, jeden z nejvýznačnějších přírodovědců všech dob. Vytvořil základy vyšší matematiky a hydrodynamiky a svými zákony mechaniky a všeobecným gravitačním zákonem položil základ klasické fyziky. V oblasti optiky formuloval částicovou teorii světla, zabýval se rozkladem světla a zkonstruoval zrcadlový dalekohled. |
Jozef Maxmilián PETZVAL (1807 - 1891) Slovenský matematik a vynálezce, profesor univerzity v Budapešti a Berlíně. Zabýval se diferenciálním počtem (vyšší matematika) a fyzikální optikou. Roku 1840 na základě vlastních výpočtů zkonstruoval jeden z prvních kvalitních fotografických objektivů. |
![]() |
![]() |
Max Karl Ernst Ludwig PLANCK (1858 - 1947) Německý fyzik, člen Pruské Akademie věd a Královské společnosti v Londýně. Rozborem záření černého tělesa dospěl roku 1900 k názoru, že elektromagnetická energie je vyzařována a pohlcována v kvantech energie. Tato myšlenka stála u zrodu kvantové teorie, která je jednou ze základních kamenů moderní fyziky. |
Jan Evangelista PURKYNĚ (1787 - 1869) Český přírodovědec, filozof a národní buditel, univerzitní profesor ve Vratislavi a v Praze. Studoval hlavně anatomickou stavbu buněk a tkání a jeho mikroskopické výzkumy se staly základem buněčné teorie, kterou zformuloval r. 1839. Zabýval se také problematikou vidění, zejména změnou citlivosti oka při vnímání různých barev (tzv. Purkyňův jev). |
![]() |
![]() |
Willebrord van Roijen SNELL (1591 - 1626) Nizozemský přírodovědec a matematik, který objevil lom světla při přechodu z jednoho prostředí do druhého. Stanovil zákon lomu (Snellův zákon), který matematicky vyjadřuje vztah mezi úhlem dopadu, úhlem lomu a indexy lomu obou prostředí. |
Thomas YOUNG (1773 - 1829) Britský fyzik, lékař a egyptolog, člen Královské společnosti v Londýně a Francouzské Akademie věd. Zabýval se mj. pružností a pro její charakterizování zavedl modul pružnosti. Vypracoval vlnovou teorii světla a v jejím duchu přebudoval optiku, jeho teorie barevného vidění byla založena na předpokladu, že v sítnici jsou buňky, které reagují na základní spektrální barvy. |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |